Můj životní příběh 4.část
Můj životní příběh 4.část
Část čtvrtá: Návrat do dospělosti
Ve svých pětadvaceti letech jsem byl opravdu ještě dítě jak psychicky tak duševně.
Návrat do dospělosti se nekonal a pořád jsem byl jak malý kluk.
Až teprve od svých sedmadvacetilet jsem začal být rozumově vyspělejší a zodpovědnější. Našel jsem si různé zajmy a začal jsem vést spořádaný život.
Můžou říct že jsem se se svojí sexuální orientací nějak smířil až ve třiceti letech a stanovil si určité hranice které raději nepřekračuji. Snažím se abych vedl kvalitní život ale na plenky prostě zapomenout nejde. Jednou za čas se k nim prostě vrátím a plenky si nasadím. Dobu strávenou v plenkách nijak nepřeháním a snažím se abyh byl v plenkách co nejméně.
Není dobré když člověk tráví dlouhý čas sám v plenkách.
V plenkách trávím své volné chvíle ale veškeré povinnosti které mám neodkládám. Snažím se sportovat abych se udržoval v kondici protože nízká váha a ochablé svaly vedou k tomu že člověk upřednostňuje sevé infantilní chování. Když už to na mě příjde nejlepší řešení je toto:
Koupil jsem si PVC plenkové kalhotky pro dospělé do kterých jsem vložil několik látkových plen. Velké množství látkových plen zajistí aby plenky byly dostatečně silné. Pouhé nošení těchto plenek mi dodává uspokojující pocit. Vím že se mohou klidně počůrat ale většinou to nedělám. Stačí mi prostě ten pocit že to můžu udělat. Mají tu výhodu že se v nich člověk tolik nepotí. Není potřeba neustále kupovat nové plenkové kalhotky a tak člověk ušetří. V těchto plenkách se cítím jak opravdové mimino protože nemohu dát nohy k sobě. Nakonec už jenom obléknu pyžámko a vypadám jak miminko. V plenkách většinou usínám a to mi zajistí klidný spánek a krásné sny.
Jednorázové plenky už používám pouze výjimečně.
Pořád se cítím jako malý chlapeček který potřebuje plenky ale mé chování je teď velmi zodpovědné a cítím se být dospělý. Ale když je spousta starostí nebo venku chladné počasí rád se vracím domu a na plenky se těším jako malý kluk.
Jsem si vědom toho jak moje sexuální úchylka vznikla.
Záleželo na mnoha okolnostech které se udály v mém životě a já sám bych to asi ničím neovlivnil. Je zbytečné se obviňovat. Proto je zbytečné abych hledal chyby sám v sobě. Stejně bych žádné nenašel. Nemohu být zodpovědný za to co se událo v mém dospívání. A svalovat vinu na ostatní se taky nedá. V životě se děje spoustu věcí. A člověk by je měl nechat volně plynout. Samozřejmě že bych byl rád kdyby moje sexuální orientace byla normální. Změnit to už nejde protože je hluboce zakořeněná v mém nitru. Prostě jsem se s tím už z větší části vyrovnal a naučil žít.
Takových lidí jako já je spousta a každý se s tím musí vyrovnat sám. Obzvláště v době dospívání se člověk potýká s různými problémy. Trvá to dlouhou dobu než člověk najde rovnováhu mezi fantaziemi a reálným životem.
Každý je jiný. Záleží jen na tom aby ostatní dokázali pochopit a tolerovat ty kteří jsou odlišní. Člověk většinou zavrhuje to co nezná a nechce poznat. Ale když se člověk seznámí s podrobnostmi dokáže tomu lépe porozumět. Tímto bych chtěl prozatím ukončit svůj životní příběh.